info@aronfojtu.com                       V současné chvíli hledám sponzory na můj projekt "Život v Dodávce", zájemce prosím aby napsali :)
Vánoce s Áronem ve Španělsku, Maroku a Gibraltaru (část první)

Vánoce s Áronem ve Španělsku, Maroku a Gibraltaru (část první)

Za měsíc je prosinec a já sedím v pokoji a přemýšlím, že už bych pomalu měl začít psát eseje a chystat se na zkoušky. 1. ledna 2019 se poprvé podívám do Mexika, ale do té doby ještě chivlka zbývá… No, a já si říkám: “Proč smrdět doma, když můžu do luftu?” (ano, čeština je krásná). Takže otevírám prohlížeč a kupuju ty nejlevější letenky, kam to jen půjde. Tentokrát to bude španělská Malaga – zpáteční letenka za 1000 Kč sedí k mému rozpočtu i vkusu, a tak bez většího plánování kupuju. Jediné, co vím, je místo přistání (Malaga), délka pobytu (9 dní) a návrat (29. Prosinec), takže budu mít ještě den či dva k dobru, abych se po návratu sbalil do Mexika. Paráda, letenka koupená a jdou se psát eseje. Plánovat budu až po přistání.

Měsíc utekl jako voda a já nasedám do letadla. V letadle vysvětluji sousedící paní, co to je Couchsurfing a jak mi pomohl splnit mou výzvu týdne na Islandu bez jediné koruny. Ale pryč se sentimentem. Tentokrát bude krásné španělské sluníčko, a tak si v příručáku vezu stan, karimatku a spacák, díky kterým se mi tam už v podstatě nic dalšího nevlezlo. Další zavazadla nemám. Po třech hodinách vystupuju z letadla a vyrážím někoho stopnout, abych se dostal… někam. Po zhruba hodince zjišťuji, že tentokrát to asi nestojí za stopování. Nikde žádné pořádné stopovací zákoutí, přitom hromadná doprava je tu za pár kaček. Nuže, tedy dobrá, dnes nasednu na nejbližší “hromadku” a vystoupím na konečné stanici. Když vysedám v Fuengirola, už se schyluje k večeru, a tak místo turistické pláže zamířím opačným směrem. Po půl hodince chůze končí všechna infrastruktura a přede mnou se rozléhá krásná a klidná krajina. To bude ale krásná noc, říkám si

spain landscape

Rychle postavím stan, nafouknu matračku a nachystám spacák (velká premiéra všech tří, které jsem pořídil z Decatlonu pro země budoucí). Po večeři, zuby čisté, skáču dovnitř, teplo jisté. Před usnutím ještě na hodinku vytahuju svoji cestovní e-knížku. Zrovna když se už už chystám ke spánku, asi tak 50 metrů za mým stanem na polňačce dle zvuku příjíždí, a co hůře – zastavuje, nějaké auto. Odtamtud musí můj stan jít vidět, takže zvažuju policejní hlídku, která mě půjde vyhánět z mého pohodlného hnízda. Musím říct, že jsem se mýlil. Asi po deseti minutách nějakého rozhovoru se slova přeměnila v hlasité oddechování a vášnivé výkřiky. Světe, div se, takový večerníček jsem na cestách ještě nepotkal. Pravděpodobně španělské Welcome!

Druhý den ráno se probouzím krásně odpočinutý a u snídaně vytahuju mapku, kterou mi na letišti v informacích dali po příletu. A ono ejhle, tady kousek vlevo je Gibraltar a hned za ním přístav, odkud se pluje do Maroka! To by byla paráda stoupnout si na břeh a vidět na druhou stranu. Tak jdeme na to, určitě tam pojede nějaký autobus! Balím a vyrážím směr Algeciraz. V autobuse si začínám prohlížet mapu, abych zjistil, kde že to vlastně jsem a jak daleko budu od Afrického kontinentu a Marockého pobřeží. Cítím, jak ve mně roste nadšení, a po pár minutách začínám prozkoumávat, jak to asi bude s vízy a vstupem do Maroka, a z jakého že přístavu se tam dá podívat. Zjišťuju, že český pas je jeden z nejsilnějších na světě (hip hip hurá všem nadšeným duším) a pro vstup mi prostě stačí vstoupit a dostat razítko do pasu. Takže hned po vystoupení si jdu do přístavu zjistit nejbližší spoje a kupuju jízdenku na následující ráno. Ať žije Maroko! Ve Španělsku na pobřeží je to stejně jen samý obchod a směnárna hned vedle masivních hotelových komplexů pro mainstream turisty. Takže ještě večer pořizuju nějaké zásoby na zítřejší ráno (španělské víno je levnější než čokoládový krém, takže bude tekutá snídaně) a pak už přichází noc a chvíli nato ráno.

Travel Passport and tickets

Balím a vyrážím na trajekt (pro zvědavé 45 Eur tam a zpět, přičemž zpáteční jízdenku jsem dostal otevřenou na příštích 365 dní, kdykoli). Po nalodění pomalu začínám trénovat, jak se nosí debitka v botě, a ještě píšu na Couchsurfing rychlou zprávu s nadějí, že dnes večer budu spát pěkně v teple a v bezpečí pevných zdí. Přeci jen je to poprvé, co se stanem na zádech, pasem v kapse a s kreditkou v botě opouštím Evropu. Když za dvě hodinky vystupuju v marockém přístavu, dostávám razítko do pasu poté, co si strážníci vygooglí, co to je za divný pas s nápisem „Česká Republika“, jestli si z nich náhodou někdo nedělá dobrý den. Už mám vše zařízené a doporučené od svého dnešního hostitele. Prý abych nikam nejezdil a počkal v přístavu, on prý napsal kamarádovi a přijedou pro mě osobním autem (nový člen, hodnotilo: nula) – jo, to zní jako někdo důvěryhodný. Rozhodně jeden z nejlepších nápadů, který jsem kdy dal dohromady, musím přiznat[TH4]  (ironický úšklebek). Takže ještě než se rozloučím s britským kamarádem, kterého jsem potkal na palubě a stihli jsme se spřátelit, požádám ho, aby v případě, že se do 24h neozvu esemeskou, kontaktoval místní úřady :D. Před vstupem do auta ještě udělám fotku SPZtky s tím, že jsem to slíbil rodině, a nasedám…

Zní to strašidelně (a je to tak správně), ale všechno bylo úplně v pohodě. Všechny informace na profilu dávaly smysl – byli to mladí kluci, oba zrovna dokončili inženýrskou výšku a před nastoupením do auta jsem se ujistil, že se cítím pohodlně a všechno je, jak má. V opačném případě bych s kamenou tváří prostě nenasedl a nebyl by problém, takže tento odstaveček ať slouží spíš k povzbuzení k selskému rozumu a intuici na cestách. Kluci byli super a během dvou dnů mi ukázali co nejvíc z města Tangier, přírody, památek i místní kuchyně. Takže listujíc ve svých poznámkách o Maroku, tady je pár základních faktů co jsem se během dvoudenní návštěvy dozvěděl:

Mají tu krále. Vlajka červená s hvězdou. Maličký kousek Maroka je španělský (městečka Mellila a Ceuta). Všichni vysokoškoláci mluví plynně francouzsky a komunikativně anglicky. Jedna třída na vysoké má ze zákona maximálně 13 studentů. Měsíční nájem v ekonomické třídě je cca 250MAD (600 Kč). Statisticky nejnebezpečnější jsou silnice, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti[TH5] , kdy jsme za sdílené taxi platili jedno euro a sdíleli přední sedačku ve dvou lidech bez pásu. Město Tangier má 7 milionů obyvatel, celé Maroko pak zhruba 40mil. Zároveň mají Maročani silné obchodní vztahy se španělskem a hlavně Francií s odkazem na minulost. Při nákupu se smlouvá, jako součást velmi sociální a přátelské zvyklosti. A na závěr dvě nejhlavnější suroviny pro vývoz, podle mých marockých kamarádů, jsou sardinky a síra. To by bylo pár zajímavostí, které jsem se během své krátké dvoudenní návštěvy dozvěděl. 

Moroccan Shop

A s tímto náhledem do marockého obchůdku se musím pro dnešek rozloučit. Druhá část s nějakým tím videjkem z vrcholku Gibraltaru půjde ven příští týden 🙂

Doufám, že se Vám článek líbil a jestli myslíte že by mohl zaujmout i někho dalšího, tak nezapomeňte lajknout nebo sdílet. A pokud nechcete propásnout příští článek, tak dejte like na mojí Facebookové stránce. A jestli máte nějakou otázku, tak mi rozhodně napište, ať už sem do komentářů, nebo na Facebook a já se budu snažit odpovědět co nejdřív!

Mějte se krásně!
Áron (@AronFojtu; “Investuj a Cestuj!”)

Napsat komentář