info@aronfojtu.com                       V současné chvíli hledám sponzory na můj projekt "Život v Dodávce", zájemce prosím aby napsali :)
Vánoce s Áronem ve Španělsku, Maroku a Gibraltaru (část druhá)

Vánoce s Áronem ve Španělsku, Maroku a Gibraltaru (část druhá)

Rozhodně se v budocnu plánuju vrátit a strávit víc času cestováním po zbytku Maroka, protože je opravdu o co stát. Nyní ale už nasedám na zpáteční trajekt. Je ráno 24. prosince 2018 a mně se v hlavě rodí plán… Co takhle místo Tří králů oslavit Vánoce navštívením tří různých zemí na Štědrý den? Takže probuzení a snídaně v Maroku, pak rychle do Španělska na oběd a hned nato projít pasovou kontrolou do Gibraltaru a vyšplhat co nejvýš na ten jejich báječný kopeček, který tam mají s ochočenýma opičkama na vrcholku. Takže se jde na to. Ještě než začnu se svým výšlapem na vrchol, skočím na šálek kávy a sýrový sandwich do jedné z mnoha restaurací. A  pak už začíná trošku strmější výšlap, který za odměnu v převýšení nabízí krásný výhled. Už si přesně nepamatuji, kolik schodišť vede nahoru a jak dlouho jsem to šel, ale když jsem konečně dorazil nahoru, všude kolem byly ony prosnulé opičky a viděl jsem přijíždět turistická auta s průvodci, která vyhrnula turisty na 10 minut, kdy si udělali potřebné fotky, a zase zmizela. Od jednoho mísního jsem se v rychlosti dozvěděl, že to večer projíždí hlídka a vyhání pryč zbloudilé turisty. Ale stejně, noc na vrcholku Gibraltaru mezi prosnulýma opičkama? Není nic lepšího, myslel jsem si. Jenže ono ouha… 

Během první čtvrt hodinky, kterou jsem si vzal, abych nahoře vydechl a pokochal se pohledem, opičky, bravurně vycvičené turisty, začaly okukovat, co by se dalo ukrást z mého batohu. Klidně se procházely těsně kolem mě bez jakýchkoli ostychů a ty větší a odvážnější se párkrát jakoby rozběhly s vyceněnými zuby, očividně naučené, že reakcí bude zbrklý útěk a zanechání všech mých věcí napospas osudu. Nu, to se sice nestalo, ale i tak si nedokážu představit, jak bych stavěl stan, když by mi tihle pětiprstí andílci [TH5] ukradli všechno, co by zrovna nebylo přitlučené k zemi. Takže jsem musel velmi rychle přehodnotit plán, protože v tomhle prostředí bych nevydržel se stanem ani třicet minut. Dal jsem batoh na záda začal se ubírat na druhou stranu Gibraltarské skály, kde jsem vyhodnotil že opičky nebudou, protože je tam nikdo nechodí krmit. Takže se mi podařilo strávit Štědrý večer s krásným výhledem a nezapomenutelným zážitkem. A s pomocí YouTube ho s Vámi teď zpětně můžu sdílet.

Nu, a co si budeme povídat, druhý den ráno sbíhám zase dolů a před opuštěním Gibraltaru si ještě dávám druhou kávu od stejného sympatického pána jako včera. Ptám se ho, proč je jeho podnik jako jeden z mála otevřený na první svátek vánoční, když skoro všichni ostatní zavřeli. Jeho odpověď je velmi pěkná. Není sice majitelem dané hospody, ale chtěl otevřít pro všechny přátele a samotáře, aby měli kam jít, a když nebude kšeft, tak prostě zavře o něco dřív. Po přátelské konverzaci vyrážím z Gibraltaru na vlak směr Ronda, španělské městečko v horách, do kterého prý vede nádherná vyhlídková cesta vlakem (který ovšem dnes nepojede, protože 25. prosince moc lidí do práce nechodí). Místo něj postavily dráhy náhradní minibus, který nás rozveze po obvyklé trase. Musím zároveň uznat, že 2-3 hodinová cesta minibusem, který v horách navštěvuje všechna údolí, kde vlak normálně zastavuje, a pak se vrací zpátky na vrcholky, kde vedou hlavní silnice, není nic pro slabší povahy (žaludky). Pro mě to byla fascinující zkušenost s krásnými výhledy a adrenalinem, který se ovšem podává pravděpodobně jen jedenkrát za rok.

Traveler's Lunch

Vystupuju v Rondě a rychle projdu starým městem, které je velmi turistické a krásné. Městečko postevené v horách a na skále, s neuvěřitelnými výhledy a zachovalou architekturou. A zároveň s krásným jednodenním trekem dole v údolí a dokonalým místem pro stan na konci dne, odkud jde celé údolí vidět jako na dlani. Takže pokud se někdy na jižním pobřeží Španělska ocitnete, Ronda je rozhodně jedno z těch míst, které stojí za návštěvu. A nyní už v rychlém souhrnu, z Rondy se vracím zpátky na pobřeží, podél kterého jdu celý den, abych si užil šumění moře a sluníčka. K večeru zpomalím, abych nakoupil v místním supermarketu, a na oslavu završení mého vánočního týdne na cestách kupuju ještě jednu španělskou láhev. Procházím kolem místních luxusních podniků pro movité návštěvníky a zastavuju u prvního baru, který vypadá otevřeně.

Rhonda, Spain

Venku stojí bodyguard a já, neznaje jediného slůvka španělsky, vytáhnu svou supermarketovou lahev vína a mimicky naznačuju vývrtku. Bodyguard kývne a volá dovnitř na barmana, který mi naznačí, abych šel za ním. Vcházím dovnitř chodbičkou a v přitmělé atmosféře svítí sem tam nějaké barevné světýlko. Když dojdu k prázdnému baru, číšník mi naznačí, abych počkal, a odchází hledat vývrtku kamsi za barem. Čekám, a tak mám chvilku, abych se konečně rozhlédl. Uvědomuju si, že na skleněném baru je barevnou mozajkou znázorněná spoře oděná kráska. Takže s tichým „cvak“ a rychlým rozhlédnutím po zbytku luxusního podniku začínám chápat, copak to asi bude za bar. Naštěstí tu zatím nikdo není, tato večerní hodina je holt příliš brzká na provozní dobu. Po chvilce mi číšník přátelsky víno odzátkuje a já s poděkováním odcházím svou cestou. Cestou, která končí za šumění moře, popíjení španělského vína a zapadajícího slunce na písčitém pobřeží. Je na čase se rozloučit s týdenním dobrodružství, které jsem plánoval ze dne na den a které mě přivedlo do tří zemí. Bylo to krásné a věřím, že to nebylo naposled. Takže zase někdy, hasta luego, amigos!

Spain

Doufám, že se Vám článek líbil a jestli myslíte že by mohl zaujmout i někho dalšího, tak nezapomeňte lajknout nebo sdílet. A pokud nechcete propásnout příští článek, tak dejte like na mojí Facebookové stránce. A jestli máte nějakou otázku, tak mi rozhodně napište, ať už sem do komentářů, nebo na Facebook a já se budu snažit odpovědět co nejdřív!

Mějte se krásně!
Áron (@AronFojtu; “Investuj a Cestuj!”)

Napsat komentář