info@aronfojtu.com                       V současné chvíli hledám sponzory na můj projekt "Život v Dodávce", zájemce prosím aby napsali :)
Týden na Islandu bez peněz (Část první)
Mountains in Iceland

Týden na Islandu bez peněz (Část první)

JAK JSEM SE ROZHODL NAVŠTÍVIT ISLAND?

To bylo tak…

Hledám velikonoční letenky z Anglie do Česka s dvouměsíčním předstihem. A jelikož máme celé tři týdny, nemohu odolat myšlenkám na navštívení nějaké země cestou domů. Zadávám různé kombinace a za chvíli je rozhodnuto. Nacházím nejlevnější letenku za 3 000,- CZK. Poletím ze Skotska přes hlavní město Islandu – Reykjavik s osmidenní mezerou mezi navazujícími lety. Během tří dnů obepisuji Facebookové skupiny a Couchsurfing a ihned po získání místa kam složit hlavu, kupuji letenky. Pořád mám přeci ještě dva měsíce, abych to celé nějak více promyslel…

Když jsem o Vánocích 2017 letěl na prázdniny domů, rozhodl jsem se pro týdenní zastávku na Kanárských ostrovech. Tehdy jsem cestoval s příručním zavazadlem, ve kterém kromě stanu, spacáku a kartáčku na zuby už v podstatě zbylo místo tak na jedno tričko. Tentokrát jsem se vzdal myšlenky na stanování téměř okamžitě, jelikož jediné co jsem o Islandu před nákupem letenek věděl bylo: že existuje, že je tam draho a že oplývá krásnou přírodou a velmi chladným počasím. Možná jsem ještě zaslechl zvěsti o továrnách na Bitcoin a levné energii získávané z termálních pramenů. Nicméně zakoupené letenky nechávám zapadnout v příchozích mailech a studijních povinnostech. Teprve tři dny před odjezdem mám čas se vrátit v myšlenkách k Islandu. Zjišťuji, že se plány trochu změnily a nyní nemám zajištěné ubytování na první polovinu týdne. Den před odjezdem dostávám jedinou kladnou odpověď z Couchsurfingu, která mi zachraňuje druhou a třetí noc pobytu. A 12h před odjezdem zajišťuji i přespání první noc v Reykjaviku. SUPER! Všechny jízdenky tedy mám, spát na ulici pravděpodobně nebudu, tak můžu jít spát. Přeci jen mi za 4h odjíždí vlak na letiště. A dobrodružství může začít!

Meditaion in Iceland

ZÁKLADNÍ INFORMACE O ISLANDU

Ještě než se pustím do ranního vstávání a utíkání na vlak, zkusím rychle představit Island a vše co jsem se o něm dozvěděl. Nejprve velikostně, Island má 103 000 km² v porovnání s českými 79 000 km². Takže i přes větší rozlohu, se pohybuje počet obyvatel na pouhých 340 000 oproti českým 10,5 milionu obyvatel. Za tento rozdíl může ostrov vděčit své izolaci, obtížnější dostupnosti, změnám v počasí a síle přírody. Teď nebudu přesný v číslech, ale ostrov má asi 20-30 sopek a z toho dvě docela aktivní. A jejich aktivita se podílí na vývoji ostrova. Nejen že vytvořila jednu z nejmladších a nejdivočejších krajin v Evropě, ale v roce 2010 se dostal celý ostrov do širšího Evropského povědomí díky erupci sopky Eyjafjallajökull. Nejen že tato erupce a sopečný prach ochromil leteckou dopravu v celé Evropě, ale také na sebe přilákal pozornost turistů. Začal turistický boom a pomohl překonat krizi na hraně bankrotu celé země z roku 2008/9. Nyní tento nejřidčeji zalidněný evropský stát navštíví ročně přes dva miliony turistů. Takže všechny hotely jsou plné a staví se další, zatímco místním obyvatelům se zvedají nájmy a trpí nedostatkem nových dostupných bytů. Takže ano, je to jedna z nejdražších zemí na světě, ale z královského platu se odkrojí velmi štědrá částka na měsíční nájem. O tom ještě trochu více později.

DEN PRVNÍ

Vstávám v 6 ráno. Sbaleno mám do batůžku který používám na univerzitě, jelikož můžu cestovat pouze s příručním zavazadlem. V ruce nesu spacák. Ráno ještě vyklízím své věci z ledničky na kolejích. Sbalil jsem si zásobu jídla, ale v lednici zůstal litr polotučného mléka, ledový salát a kilo mrkve. Takže snídám ledový salát a zapíjím čerstvým mlékem, asi nejzvláštnější snídaně, kterou jsem si kdy dopřál. Na cestě do Edinburgu projíždíme Skotskou vesničkou a já mám pocit jako při přejezdu viaduktu z Harryho Pottera. Zároveň si s určitým smutkem v srdci uvědomuji, že záchodky ve vlaku jsou mnohem pěknější, prostornější a čistší, než u nás na koleji kde platíme 300 Kč/noc. S tím by se mělo něco dělat, ne :D? (Ve skutečnosti už je to v plánu, budovu příští rok strhnou a přesunou nás do nového, ještě dražšího ubytování.)

View from Train

V Edinburku vysedám z vlaku a v 10 min odjíždím přeplněným spojem na letiště. Letadlo odlétá 10:55 a já dorážím s předstihem 9:45. Jdu na Check-in. Přede mnou dvě vietnamské dívky, odevzdají zavazadla a pas, dostávají letenku, odcházejí. Jsem na řadě. Odevzdávám pas a slečna za pultem po elektronickém ověření, vytiskne mou letenku a vloží ji do mého pasu. Natahuji ruku abych si pas s letenkou vzal a odešel. Na poslední chvíli slečna stáhne ruku, pas otevře a letenku roztrhá na maličké kousky. Trochu omráčeně ji pozoruji a zkouším najít vhodná slova. Nemusím nic říkat. Slečna za přepážkou z letecké společnosti WOW (ten název je opravdu příhodný), se usmívá od ucha k uchu a vysvětluje mi, že jsem si opravdu koupil letenku a vše je v pořádku, ale společnost prodala o 4 místa více, než kolik má míst v letadle a ona neví, jestli tím letadlem odletím. Pokládám jí několik otázek, ale ona neodpovídá ani na jednu, jen opakuje že prodali o 4 letenky více a že ostatní společnosti to dělají taky. Jako na pískovišti. Kdybych měl vyjádřit své pocity z honu za získáním své letenky, vyjádřil bych to asi následovně:

Nakonec po 20 minutách nekonečného čekání, dostávám svou letenku. Ale musím uznat, že se nejedná o nejpříjemnější zkušenost, tak doporučuji na jejich přístup myslet, kdybyste náhodou letěli se stejnou společností 🙂

Ze zpackaného Check-Inu přebíhám přes kontrolu. Chvilku postojím v řadě a už probíhám na druhou stranu, kde… Jako vždy zastavili mé zavazadlo. Čekám než se dostane na řadu a pak jej probíráme společně s kontrolorkou. Postupně vyskládá mé dvě půlkilové cihličky britského Chedaru a nasadí svoje: “To je opravdu hodně sýra… Vy nemáte u vás doma sýr?” Tak trpělivě odpovím, že to je pro vlastní spotřebu a že se jedná o pouhý pokus předzásobení jídlem, jelikož jsem slyšel, že na Islandu je draho 😀 Docela rychle mě propouští. Ale všechna čekání mě dost zdržela. Pospíchám přímo k bráně kde už pasažéři našeho letu nastupují do letadla a zbývá 5 minut do uzavření vstupu. Sedím ve svém sedadle. SUPER! Stejně jako při mé cestě na Kanárské ostrovy v prosinci, nejkrizovější část celého cestování spočívá v pokusu dostat se na letiště a skrze něj až k usednutí na své místo v letadle. Ale teď sedím, a vím že můžu začít víc relaxovat, takže: “Hurá domů, do přes Reykjavík, do Podolí, do lékárny…” Vytahuji svou svačinku a se slzou v oku vzpomínám na českou jistotu cestování, tu starou známou všech trempů – Vysočinu. V Anglii se mi bohužel nepodařilo najít v Tesco ani jedinou štangli salámu.

Reykjavík

Doufám, že se Vám článek líbil a jestli myslíte že by mohl zaujmout i někho dalšího, tak nezapomeňte lajknout nebo sdílet. A pokud nechcete propásnout příští článek, tak dejte like na mojí Facebookové stránce. A jestli máte nějakou otázku, tak mi rozhodně napište, ať už sem do komentářů, nebo na Facebook a já se budu snažit odpovědět co nejdřív!

Mějte se krásně!
Áron (@AronFojtu; “Investuj a Cestuj!”)

Napsat komentář