info@aronfojtu.com                       V současné chvíli hledám sponzory na můj projekt "Život v Dodávce", zájemce prosím aby napsali :)
Týden na Islandu bez peněz (Část pátá)
Icelandic River

Týden na Islandu bez peněz (Část pátá)

DEN ŠESTÝ

Loučím se a vyrážím na cestu. Mám před sebou poslední dvě noci a začínám se vracet zpátky směrem k hlavnímu městu. Dnes se pokusím dostat zpátky do městečka Hella, které leží kousek od Selfossu. Těch sedm kilometrů k hlavní cestě se rozhodnu dojít pěšky, abych se alespoň kousek prošel. Na hlavní cestě opět zastavuje páté auto s francouzským párem, který bohužel moc neumí anglicky. Po chvíli vysedám ve Viku. Je to velice zajímavá vesnička, která leží pod aktivní sopkou, která podle historických pramenů vybuchuje každých 100-110 let. Naposledy když vybuchla, zničila vesnici v tomto místě. A co se nestalo? Lidé si řekli, že to je skvělé místo na vybudování vesnice. Takže už je tomu 100 let od poslední erupce.

V příštích deseti letech se dá očekávat erupce nová a přesto ve vesnici rostou moderní hotelové komplexy jako houby po dešti. Turismus v místních cenách asi dělá s ekonomikou a podnikáním divy. Už ráno začal silný vítr, ale nyní zesílil a já “stojím na kraji silnice”. Každou chvíli musím udělat tři kroky zpátky abych se dostal na původní místo. Vítr zvedá štěrk a projíždějící auta se posunují po silnici do stran. Všichni jezdí krokem nebo zastavují v místním nákupním komplexu. Tentokrát a jedinkrát stopuji celou hodinu, než mi někdo zastaví. Což lze ale přičíst snaze kterou museli řidiči vynaložit pro pouhé držení směru jízdy 😀

Secret Bench

Teď sedím v autě se Skotem a Švédkou, kteří se seznámili a zamilovali v Keni. Bydlí spolu ve Švédsku a mají vlastní zaměstnaní ale zároveň se starají o malou farmu. Kromě víz a občanství, severských ekonomik si povídáme o všem možném. Zkouším mu pochválit angličtinu – je to skot a přesto mu docela pěkně rozumím. Tak mi vysvětlí, že svého času také mluvil bez přerušování slov, ale život ve švédsku ho naučil zpomalit, rozdělit slova tak, aby bylo možné porozumnět – jsem za to vděčný! Znovu sedím v SUV a na každém parkovišti kolem je minimálně polovina vozů SUV. A není se čemu divit. S krutými zimami, studeným severm, štědrou dávkou sněhu a horskými cestami je pohon čtyř kol, vyšší podvozek a ostatní vymoženosti velmi vítanou součastí vozu. Všechny vozy jsou na ostrov dováženy a půjčovny je vykupují ve velkém aby uspokojili hlad rostoucího počtu turistů. To je také jeden z důvodů, proč se mi daří tak dobře stopovat a navštěvovat přírodní památky a turistická místa.

V Helle vystupuji, v nejbližším hotelu tradičně odevzdám jeden životopis a jdu si prohlédnout vesničku. Nic moc tam toho není, ale uprostřed je malý obchodní dům se supermarketem a pekárnou. Už je k večeru kolem páté hodiny. Zítra začínají čtyřdenní velikonoční prázdniny. Dvě a dvě jsou čtyři. Vejdu do prázdné pekárny a opatrně se zeptám slečny za pultem, jestli se pečivo, které dnes neprodají bude vyhazovat. Ano, bude. Takže by bylo možné, že bych se stavil po zavírací době a vzal si co bude na vyhození :-)? Jasně, přijď za 30 minut. SUPER! Nevím moc co od toho čekat. Asi nějaké tři čtyři kousky na usmířenou. No, uvidíme. Na nejbližší benzínce si za třicet minut vyřídím nejnutnější maily a pak se vracím do pekárny. Čeká tam na mě obrovská sněhobílá krabice s nápisem “Co zbylo, pro týpka :-)” (Random shit for Random dude :-)) A v té krabici, každý kousek s karamelem a větší než moje ruka. WOW! 

*Angličtinářům se omlouvám za volný překlad a budu moc rád když mi v komentáři napíšte jestli vás napadá jak to přeložit přesněji? 

Bakery

DEN SEDMÝ

Dnešní předposlední den trávím s Kristýn a Jakubem, kteří tady pracují v podniku zpracovávajícím  ryby. Ráno na chvíli zastavujeme v práci. Prohlížím se všechny různé druhy ryb a Kuba kvůli mně bourá jednu tresku abych se mohl podívat jak na to. Mezi všemi druhy ryb mě zaujala místní pochoutka – Tlející žralok – kterého zakopou do země. Počkají než se začne rozkládat. Poté jej vykopou, naservírují a připraví na pult. Prý je to velká pochoutka, ale nějak jsem odolal a neochutnal 😀 Pak vyrážíme na procházku do jeskyně ve které ještě před padesáti lety žili lidé. Venku je nádherně, svítí slunce a vítr je klidný. Procházíme se nejprve na jednu stranu vesnice kolem Islandských koní. Tohle stádo se k sobě vůbec nechová agresivně a tak jim trháme trávu asi půl hodiny. Nakonec pokračujeme po cestě až k vodopádu. Chvilku sedíme a užíváme si nádherné přírody kolem. Procházíme kolem letního domku, kde dříve bydleli. Ten výhled z okne je prostě neskutečný...

Summer house in Iceland

A nakonec vyrážíme ještě na druhou stranu vesnice ke druhému vodopádu. Když tam tak sedíme a povídáme si, v duchu si začínám podvědomě sestavovat svůj první “než natáhnu bačkory” seznam (Bucket list). Takže kdo chcete chytat lososy v Kanadě, jít do Santiaga, nebo se učit surfovat a tak dál, klidně napište a třeba se nám podaří skvělé zážitky někde ve světě 🙂 Večer při přípravě večeře Kuba připravuje lososa k večeři a kontroluje, jestli v něm nezůstaly žádné kůstky. Když tu náhle se připojí Kristýnka s otázkou: “To si děláš srandu! To jsi jako vážně toho lososa vykošťoval mojí pinzetou na obočí?!” 😀 Jsou prostě super a po večeři si ještě dlouho povídáme. Poslední večer mojí návštěvy ještě pozoruji oblohu, jestli se náhodou neobjeví polární záře. Tohle je snad jediná věc, ve které jsem štěstí neměl. Na pokračování se můžete těšit v příštím článku.

Doufám, že se Vám článek líbil a jestli myslíte že by mohl zaujmout i někho dalšího, tak nezapomeňte lajknout nebo sdílet. A pokud nechcete propásnout příští článek, tak dejte like na mojí Facebookové stránce. A jestli máte nějakou otázku, tak mi rozhodně napište, ať už sem do komentářů, nebo na Facebook a já se budu snažit odpovědět co nejdřív!

Mějte se krásně!
Áron (@AronFojtu; “Investuj a Cestuj!”)

Napsat komentář